Když vedete tým, může se vám zdát, že „rozvoj“ je věc školení, workshopů nebo vzdělávacích plánů. Jenže opravdová změna nezačíná v tréninkové místnosti, ale v hlavě každého. V ochotě připustit si, že některé věci už mi dobře neslouží. A v odvaze s tím něco dělat.
K tomu potřebujete schopnost přemýšlet o svém přemýšlení. Psychologové jí říkají metakognice. Je to schopnost uvědomit si, jak přemýšlíme, co víme (nebo nevíme) a jakým způsobem se učíme či rozhodujeme. Také nám pomáhá poznat, proč nám něco nejde. Díky ní si všimneme, kde se nám opakují stejné vzorce chování. A hlavně – umožňuje záměrně měnit vlastní postupy, ne jen jednat na autopilota.
V manažerském kontextu je to extrémně důležitá dovednost – právě díky ní dokáže člověk reflektovat vlastní chyby, posoudit efektivitu svého jednání a přizpůsobit se. Například manažer, který si uvědomí: „Pokaždé, když mě někdo z týmu zaskočí otázkou, jsem defenzivní a rozhovor jde do háje,“ – právě použil metakognici. Nehodnotí obsah rozhovoru, ale způsob, jak se v něm sám choval a co v něm může příště změnit. A úroveň metakognice určuje rozdíl mezi lidmi, kteří jsou „koučovatelní“, a těmi, kteří jen rádi mluví o tom, jak na sobě chtějí pracovat. Není to tedy o tom, že by byli hloupí nebo líní. Často jen nejsou zvyklí se ptát sami sebe nebo nechtějí slyšet odpovědi.
Dobrou zprávou je, že otázky, které vám pomůžou s lepším pochopením sama sebe, se dají naučit. A možná trochu horší zprávou je, že manažer by je měl pokládat nejen sám sobě, ale i učit ostaní, jak s nimi pracovat. :-) V každém případě, pokud s nimi budete pracovat dříve, než své lidi pošlete na jakýkoliv trénink, odnesou si z něj díky větší motivaci a ztotožnění s tím, proč na něj jdou, mnohem více.
Začněte u sebe. Proto si zde chci odložit několik otázek, které mi v tom dobře pomáhají:
1/ Co musím začít dělat jinak?
Nejlehčí na začátek. Stačí si všimnout, kde věci nefungují podle představy, kde se necítím příjemně a co bych mohl zkusit jinak.
2/ Co mi už dobře neslouží?
Starý způsob řešení konfliktů, vznětlivost nebo obviňování druhých, pomalý počítač, chaos v diáři… Vše, co mě opakovaně přivádí do nekomfortních situací. Někdy stačí drobná změna a věci se začnou hýbat.
3/ Co musím přestat dělat? Tady už to může zabolet. Jsme zvyklí držet si zvyky, i když nám neslouží. Ze zvyku, z pohodlnosti. Zvyk nestojí téměř žádnou energii. A navíc, co potom s tím prázdnem, které vznikne, když ještě nevím, čím ho nahradit? Právě strach z prázdna nás často radši táhne ke „starému známému“ jako neviditelná síla. Síla, kterou jasně cítíme, ale nevíme, kde se bere. A mimochodem právě toto je pro manažera ideální okamžik nabídnout pro zaplnění té „prázdnoty“ trénink nebo podporu.
4/ Kdo v mém okolí už jen zabírá místo někomu jinému?
A to nejtěžší na závěr. Ne proto, že byste měli začít hned propouštět a rozcházet se. Ale proto, že tato otázka je o lidech, často blízkých lidech, a odhaluje, kde lpíte na vztazích, které už neposouvají ani vás, ani druhé. Může jít o spolupracovníky, poradce, ale i klienty, a samozřejmě také všechny ostatní lidi ve vašem životě, kteří vás už jen stojí energii.
Pokud na tomto místě namítnete, že zbavovat se hned úplně postupů, věcí nebo lidí je na vás moc „hrrr…“ nebo vás to dokonce děsí, začněte postupně. Věcí, které vám neslouží, dělejte méně, situacím, které vás stojí energii, se vystavujte méně a lidem, kteří vás táhnou dolů a stojí energii, věnujte méně času. Často také bude stačit jen něco zásadního ve vztazích upravit. Třeba si díky těmto otázkám uvědomíte, že jste jen např. nikdy jasně neřekli, co od druhých potřebujete, a vaše vztahy jsou založené jen na jakýchsi „neurčitých dohodách“.
Tyto otázky nejsou určené k tomu, abyste si na ně odpověděli jednou a hotovo. Doporučuji se k nim vracet pravidelně a sledovat, jak se vaše odpovědi mění. V každém případě se hodí dobře vnímat, co s vámi tato transformace dělá. Vnímání všeho nového, co se vám v životě začne objevovat, vám dodá motivaci a odvahu v tom pokračovat.
A pokud to myslíte s rozvojem opravdu vážně, požádejte o pomoc. Mentora, kouče, terapeuta nebo všechny dohromady. Proč? Bez ohledu na úroveň vaší metakognice je váš pohled vždy zkreslený vašimi emocemi a podvědomými programy, a ty vám brání ponořit se hlouběji a vidět věci tak, jaké opravdu jsou. Dobrý průvodce, který není ovlivněn vaším strachem ze selhání nebo z nesplněných deadline, se umí dívat do zákoutí vaší osobnosti, kam se sami nedostanete.
Např. vaše pocity strachu nebo studu jsou sice dobrými „rádci“, jakým směrem se dívat, ale zároveň už je sami nemusíte bez potřebných znalostí a zkušeností dobře interpretovat. Pokud tyto emoce mají původ v podvědomí (nevědomých programech, „stínech“ vaší osobnosti, nezpracovaných traumatech…), směřují váš život úplně jinam, než byste si přáli, aniž byste to tušili. A dobrý průvodce ví, jak se o nich dozvědět víc.
Jakmile se stanete mistry vlastního rozvoje, bude se vám to dobře hodit i ve vašem manažerském životě. Pokud chcete vést druhé a být v tom autentičtí, musíte nejdříve umět vést sami sebe. I ve vlastním rozvoji. Přes to nejede vlak.
Pokládejte tedy stejné otázky vašemu týmu. A nenechte se při tom překvapit tím, že každý v něm má jinou úroveň metakognice, resp. jinou úroveň koučovatelnosti. Někdo se zamyslí, někdo se ohradí, někdo zařve nebo se zavře. Pozorujte, jak druzí reagují. Jsou ochotni přemýšlet? Nebo jen brání stávající stav? Právě reakce na otázky „na tělo“ vám napoví, kdo je připravený se rozvíjet – a kdo ne – a co s ním.
A protože miluji dobré otázky, tak pokud si chcete udělat rychlou představu o koučovatelnosti člověka třeba už v rámci přijímacího pohovoru, osvědčila se mi otázka: „Na co nebo na koho jste v poslední době změnil/a názor?“
Pomocí otázek „na tělo“ získáte jasnější pohled na to, kde vás tlačí bota. Pokud nezůstanete jen u otázek a začnete experimentovat, vytvoříte ve svém životě prostor pro to, co je více v souladu s tím, co v něm chcete.
Jako manažeři získáte přehled o tom, kdo je v týmu opravdu rozvíjitelný a kam se vyplatí směřovat energii. Navíc si díky hlubším rozhovorům s lidmi vytvoříte silnější vztahy a rozvojové aktivity nabízené z této úrovně budou mít mnohem větší dopad.
Když svůj život začnete měnit „z gruntu“ a objevíte v sobě odvahu zbavit se toho, co už vám neslouží, i přes jistoty, které vám to nabízí, zažijete nová dobrodružství, která si zatím ani nedokážete představit. Navíc s lidmi, o kterých zatím ani nemáte tušení, jak vám s nimi může být dobře.
A pokud si troufáte jít s vaším rozvojem na všechny myslitelné i nemyslitelné hrany, ptejte se ostatních: „Co bych měl začít dělat, dělat jinak, nebo přestat dělat, aby se vám se mnou lépe spolupracovalo?“
Tahle otázka není o tom se všem zavděčit. Ale je to výborná sonda, jak vás druzí vnímají. A jako manažeři máte ideální prostředí ji použít. Proč? Manažer má kolem sebe lidi, kteří ho denně zažívají v akci a velmi často ve velmi vypjatých situacích. Byl by hřích nevyužít toho, že ho tito lidé možná v některých oblastech znají lépe, než zná on sám sebe.
Tak co, troufnete si? A pokud ne, který váš program vám v tom brání? Troufám si tvrdit, že vám neslouží dobře. :-)
Inspirujete se ze skutečných situací, které jiní manažeři právě řeší.
Po 3 minutách čtení budete každý týden o něco lepším šéfem.
Poznáte postupy, jež šetří energii a zaručují
klidný spánek.
Věřím ve svět, kde zvyšování výkonu jde ruku v ruce se zachováním lidskosti. Pomáhám s tím, aby bylo co nejvíce firem, kde se dobře daří manažerům, jejich cílům i lidem, kteří s nimi pracují. Jsem přesvědčený, že pouze produkty vytvořené v takovém prostředí mají smysl.
