PROČ SI STANOVIT HRANICI SEBE SAMa?

Lepší než Tvůj šéf
#33

„...co se řeší?“

Motivace
Efektivita
Radost

Je toho pořád víc, pořád od vás někdo něco chce a vy si říkáte, tak dobrá ještě tohle pro něj udělám, ještě tohle dnes zvládnu a ještě tohle, vždyť mě to baví a ještě tohle a…asi sami cítíte, že tenhle systém se musí někde zaseknout, pokud něco nevymyslíte. Co mi dobře funguje, abych se v takovém kolotoči neztratil a dokázal určit, kdy už dnes s prací skončím a udělám něco jen pro sebe?

Jen 3 min. čtení a zase o něco lepší šéf.

Proč kontext?

Určitě vás napadne, že tady pomůžou priority. Kouzelný lék na všechno, vyslovovaný tak automaticky, že se už ani nezamýšlíme nad tím, že použitím slova priorita v množném čísle si už v principu zaděláváme na problém. Jistě se shodneme, že v souvislosti s prioritami, je důležité umět také řídit to, čemu řeknete „ne“. Na obojí existují různé metody, ale podle mě žádná nedává návod, kdy už toho konkrétně dnes necháte a kdy už to bude dost. Pokud vás vaše náplň práce ještě hodně baví, je pravděpodobné, že to pro vás opravdu nejdůležitější může strádat. A vy s tím. Uvědomění si této skutečnosti pomnoha letech bývá často velmi bolestivé, např. s prvním vyhořením.

Tady nastupuje na scénu další „pomocník“ – určitá forma určení si hranice, která je pro vás nepřekročitelná a jejímž narušením začne kvalita vašeho života zásadně strádat. Co mi zde dobře funguje?

Jak na to?

Začněte otázkou, co je pro vás to nejdůležitější. Zní to jako ohraná písnička? Myslím tím ale co nejkonkrétněji si určit, co je pro vás v životě nejdůležitější. Co musíte pravidelně dělat, abyste měli to nejdůležitější? A co když neděláte, hodně vás to trápí a chybí vám to.

Zamyslete se nad tím, co je důležité pro váš spokojený život holistickým pohledem. Tedy nejen z pohledu pracovního. A klíčové je použít optiku jednoho konkrétního dne. Co pro svou spokojenost potřebujete dělat každý den?

Některé věci z principu neděláte každý den, tudíž lze pro některé z nich použít i týdenní pohled. Delší období ale nedoporučuji. Čím vzdálenější daná věc bude, tím snazší bude nevěnovat se jí hned. Pocit, že máte ještě dostatek času to „dohnat“, může být překážkou při budování potřebných rutin.

Při hledání toho opravdu podstatného mi také pomáhá následující úvaha: Představuju si, co kdybych někdy v budoucnu ze dne na den ztratil to, čemu věnuji každý den nejvíce pracovního času, a těm nejdůležitějším činnostem se kvůli tomu nevěnoval. Co bych si hodně vyčítal, protože by to už nešlo dohnat, resp. důsledky by byly nevratné?
 
Tímto cvičením si vytvoříte jasnou dělící čáru, která odděluje jasně nezbytné minimum, které hraje na rozdíl od zbytku klíčovou roli. A nepustíte přes ní nic, co by to pro vás nejpodstatnější narušovalo. Pokud máte v tomto jasno, můžete trávit ostatním klidně i celý zbytek vašeho denního časového fondu. Akdyž si večer leháte do postele, stále budete spokojeni, že vás tento den o to nejpodstatnější nepřipravil. To je velmi důležitý stav pro udržení životní spokojenosti a mentálního zdraví.

Jak to mám právě já? Rozhodl jsem se mít v kategorii „nepřekročitelné“ tyto čtyři věci:

1/ Každý den běhám nebo cvičím.
2/ Každý den mám pod kontrolou svou stravu a dokáži zajistit, že je zdravá avyvážená.
3/ Každý den spím nejméně 7 hodin a 15 minut.
4/ Každý den osobně zajišťuji svou část logistiky spojené s výchovou mých dětí a v čase, kdy jsem s nimi, mají mou plnou pozornost.

Mohl bych být konfrontován s libovolně zajímavými příležitostmi, ale pokud by jejich přijetí znamenalo omezení některé z těchto základních priorit, mám jasno v tom, že celkovou kvalitu mého života by to jen snižovalo. Žádný z nově získaných benefitů by nevyvážil ztrátu (byť jedné) z těchto priorit.

Pořadí není podstatné, protože v těchto prioritách se sebou už dále nevyjednávám. Doporučuji také myslet na množství bodů. Čím delší takový seznam bude, tím pravděpodobněji se vám ho nepodaří plnit. Zkraťte svůj seznam a definujte opravdu to nejzákladnější minimum ideálně pro každý den.

Čím dříve budete mít jasno v definici vaší nepřekročitelné hranice, tím více šancí máte – nezbláznit se z toho neustále zrychlujícího světa a nepodlehnout pouze vnějším tlakům, které vám definují jiní. Protože jak se říká, pokud si neurčujete  priority sami, určuje vám je někdo jiný.

Definovat si takto svůj seznam toho nepřekročitelného se vyplatí ještě z jiného důvodu. Existuje jeden behaviorální princip, který vám s udržením tohoto minima pomůže. Je jím tzv. averze ke ztrátě. Tento princip říká, že člověk automaticky vyvine větší úsilí k tomu, aby o něco nepřišel (váš seznam klíčových aktivit) než k tomu, aby to samé získal.

Co získáte?

Mentální i fyzickou energii do všeho, co děláte. Tento systém vám pomůže zabránit mnoha frustracím a zklamáním. Když takto definujete „sebe“, strašák zvaný „vyhoření“ to s vámi bude mít mnohem, ale mnohem těžší. Troufám si tvrdit, že nebude mít šanci.

Takto definované hranice vám pomohou udržet si rovnováhu v životě a jasně určují, čemu dnes ještě říci „ano“ a čemu už „ne“.

Pokud toho budete mít na svých bedrech hodně, ale přesto si dokážete říci, žeto pro vás nejdůležitější stále máte (a máte to navíc vědomě pod kontrolou), budete mít jasný záchytný bod v životě. A jen tak vás něco nedostane.

Ještě mi dobře pomáhá...

Uvažovat nad pracovní dobou jako nad souvislým časovým rozmezím s jasným začátkem a jasným koncem je z mého pohledu přežitek. Doporučuji nahlížet na celý den jako na jeden prostorjak pro pracovní, tak pro osobní priority. O jedné z možností, jak toto dělat, jsem psal v tipu #14.

Proč si třeba nejít zaběhat přes den? Takový běh nebo cvičení před obědem v průběhu dne považuji za perfektní předěl, který mi neskutečně pomáhá sefektivitou. Skvěle funguje pro srovnání myšlenek a odbourání stresu z dopoledne. To by se mi při pendlování z termínu do termínu nikdy nepodařilo. Získaný efekt můžu hned využít ještě v druhé části pracovního dne a tím výrazně zvýšit svou efektivitu. Samozřejmě tento předěl nemusí být jen sport. Důležité je připustit si myšlenku, že některou ze svých klíčových priority můžu pravidelně odbavit i v průběhu dne.
 
Dobře mi také funguje zvládnout většinu toho, na čem mi nejvíce záleží, brzy ráno. Celý den fungovat s pocitem, že už mám to nejdůležitější úspěšně splněno, je výrazně jiný stav mysli než plýtvat celý den mentální kapacitou nato, jestli dnes ještě vůbec vše stihnu nebo ne. Když vás potom v průběhu dne zaskočí něco neplánovaného, opravdu nepotřebujete frustraci z toho, že jste navíc nezvládli to důležité.

V dnešní době hybridních forem práce je toto vše velice dobře realizovatelné. Část dne můžete trávit v kanceláři, následně věnujete čas třeba svým dětem azbytek dne můžete dokončit online nebo večer. Kdo jiný než šéf by si měl dokázat takto zorganizovat čas a jít tím ostatním příkladem? Spokojenost se sebou sama  (a i u ostatních, pokud inspirujete jako šéf ostatní) za to stojí a i firmě se v konečném důsledku vyplatí. Tak co, zkusíte „přeházet“ si svůj kalendář?

Chci vědět víc
Tak co na to říkáte? hodilo by s vám růst s takovými tipy pravidelně?
Připojte se k mému příběhu a získejte každý týden...
HINT
lepší než tvůj šéf
Pravidelné tipy, které šetří manažerům spoustu energie.
Vybírám každých čtrnáct dní  jedno zajímavé téma, které manažeři právě řeší.
Výhody pro Vás

Inspirujete se ze skutečných situací, které jiní manažeři právě řeší.

Po 3 minutách čtení budete každý týden o něco lepším šéfem.

Poznáte postupy, jež šetří energii a zaručují
klidný spánek.

Ostatní tipy
Děkuji Vám. Dokončete prosím přihlášení ve Vaší emailové schránce.
Něco se při přihlášení nezdařilo. Zkuste to prosím znovu.